Když sama sebe popíšu pomocí paradoxů, jistě to bude alespoň z poloviny přiléhavé. Jsem vizionář, ale na některých starých pořádcích nesmírně lpím. Miluju sport téměř jakéhokoli druhu, ale jsem v podstatě lenoch a zadýchávám se při cestě do schodů. Nejsem studijní typ, ale nadšeně se vrhám do učení se téměř čemukoli. Před velkými prázdninami toužebně očekávám klid bez dětí, ale pak objíždím tábory a nemůžu se dočkat září.

Pracovala jsem dlouho s dětmi cizinci a podílela se na metodice češtiny jako druhého jazyka. Často jsem na školách působila jako blázen, který chodí bos a propojuje předměty a děti různého věku a tvrdí, že to skvěle funguje. Na Scioškole mám potřebnou svobodu a kolem sebe lidi, kteří jsou podobně naladěni. Pracuju na prvním i na druhém stupni. Nejraději s dětmi zažívám radost při tvůrčím čtení a psaní. Kreativní psaní mimo jiné často využívám jako nástroj sebepoznání dětí. Snažím se je vést ke kritickému myšlení a citlivému vnímání okolí.

Vystudovala jsem vysokou školu ekonomickou, obor management zdravotnictví. Prošla jsem si několika korporáty, především farmaceutickými, avšak nikdy jsem necítila naplnění ze svého povolání. Postupné střípky v životě jako cestování, doučování a dobrovolnická výuka dětí v jihovýchodní Asii, au-pair zkušenost, život v zahraničí a další životní události a inspirativní lidé v mém životě mě dovedly blíže k sebepoznání. 

Zjistila jsem, že práce s dětmi je cesta, co mi dává smysl. Následovalo pedagogické minimum a praxe. Těším se, jak budeme s dětmi společně poznávat a tvořit svět kolem nás a nebudeme se bát na něco se zeptat. Budeme spolupracovat jako tým a navzájem se podporovat, naslouchat, inspirovat a učit se od sebe. 

Volný čas trávím nejraději aktivně, a to poznáváním nových míst se svojí čtyřnohou parťačkou či ráda hraji badminton, běhám a lyžuju.